Prosinec 2010

PES UVÍZNUL HLAVOU VE ZDI!

30. prosince 2010 v 14:43 | Kajavine |  -NAŠE KECY
Zdroj: Novinky.cz

Pes málem přišel o život poté, co uvízl hlavou v díře ve zdi

Osmiměsíční německý ovčák zvaný Rebel zřejmě nikdy nezapomene, že strkat hlavu do příliš malého otvoru se nevyplácí. Mladý pes v pondělí doplatil na svou zvědavost, když v kalifornském Desert Hot Springs uvízl ve zdi. V jedné z cihel byla byla díra, skrz kterou prostrčil hlavu. Dostat se zpět už však nešlo. Pomohli až přivolaní záchranáři.
Jak se ovčákovi podařilo malým otvorem ve zdi protáhnout hlavu se divil jak majitel, tak "zvířecí záchranka".
Jak se ovčákovi podařilo malým otvorem ve zdi protáhnout hlavu se divil jak majitel, tak "zvířecí záchranka".

Rebel štěkal a kňučel, ale nic nepomohlo. Do akce museli byli povoláni členové místní záchranné zvířecí stanice, kteří psa ze svízelného vězení vysvobodili.
Trochu děsivě vypadalo z druhé strany ovčákovo tělo bez hlavy.

Trochu děsivě vypadalo z druhé strany ovčákovo tělo bez hlavy.

Tato díra ve zdi se stala pro zvídavého pejska pastí.

Tato díra ve zdi se stala pro zvídavého pejska pastí.


Pes kňučel do doby, než ho našel majitelův přítel. Jelikož mu sám nedokázal pomoci, zavolal místní zvířecí záchrannou jednotku. Až těm se podařilo po půl hodině zvířeti hlavu ze zdi vytáhnout. Mladý psík se nyní z nepříjemného zážitku zotavuje doma, zákroku zvěrolékaře nebylo zapotřebí.
Pes musel jen odevzdaně čekat na pomoc ostatních.
Pes musel jen odevzdaně čekat na pomoc ostatních.

Rebel s jedním ze svých zachránců.
Rebel s jedním ze svých zachránců.

LÁSKA SI NEVYBÍRÁ... 3

28. prosince 2010 v 23:08 | Kajavine |  -PŘÍBĚHY
No, vím, že tohle už asi za moc nestojí, ale jako vždy mi došly nápady, takže jsem to prostě jenom chtěla uzavřít! :-D Takže tady je konec trilogie.
                                                                                                                                 KAJANIS



Neviděla jsem ho pět dní.

Samotné pomyšlení na něj mě dovádělo k šílenství. Strašně to bolelo, ale nemohla jsem plakat, už mi nezbyly slzy. Ty už jsem všechny prolila.

Každý den jsem létala k jeho srubu, ale pokaždé se stejným výsledkem: dveře i okna zabedněná. Žádné stopy, žádná čerstvý pach.

Prohledávala jsem lesy. Létala jsem strašně daleko, i když jsem věděla, že pravděpodobnost, že ho najdu, je jedna k milionu. Na to byly tyhle lesy příliš luboké.

Kromě toho si vůbec nepamatuju, co jsem dělala, všechno jsem měla jako v mlze. V bolestné mlze.

Můj klan si patrně musel myslet, že jsem zešílela. Ale já se vytrvale bránila jejich otázkám, co mi je. Neřekla jsem to ani Jackovi. Nenáviděla jsem se za to, ale nemohla jsem jim to říct. Ne, když jsem stejně neměla žádnou šanci, že bych ho mohla najít. Nezničím si vztah s nimi kvůli zbytečnosti. I když jsem cítila, že každým dnem mlčení a stranění se jich jsem stále blíž a blíž právě k tomu, abych ty vztahy zničila.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

LÁSKA SI NEVYBÍRÁ... 2

27. prosince 2010 v 20:13 | Kajavine |  -PŘÍBĚHY
Ahoj, tak tady je druhý díl téhle kapitolovky. Ale jelikož mi docházejí pomalu nápady (jako vždycky), tak se z toho stane trilogie. Doufám, že vám to nevadí. A taky doufám, že vám nevadí, že se tu dost zabývám city, ale přijde mi, že se to k nešťastné lásce hodí. nebo to k ní spíš přímo patří. Takže příjemné čtení a zanechte komentík, ať vím, s kým mám tu čest! :-D



Pociťoval jsem vztek, zklamání a křivdu.

Ale horší než to, byl smutek. Miloval jsem ji, miloval jsem celou její podstatu. Nechtěl jsem se tak cítit, chtěl jsem na ni být prostě jen naštvaný, ale nešlo to.

Ale nevěřil jsem tmu, že by ona mohla milovat mě... byla přece jen drak. On si o ní myslel, že je člověk, ale ona o něm věděla, že je jiný druh.

Řekla mu, že ho miluje, ale z jejích plazích úst to znělo tak falešně...

Nevěděl, jestli tomu má věřit nebo ne. Problém byl v tom, že on tomu CHTĚL věřit, chtěl si myslet, že jsou jeho city opětované. Ale v hloubi srdce nevěřil, že by k sobě mohly cítit lásku odlišné druhy.

Ale proč by mu Mia lhala? A proč on ji teda cítí?

Mia mi lhala, zasyčel v něm jeho temnější hlas. Nebýt ní, nestalo by se to!

A jako by jeho druhé, dobré já začalo zápasit, odseklo: Mia ti přece nelhala, jen ti tohle neřekla, protože se bála tvojí reakce!

"Přestaňte!!!" zařval jsem nahlas. Bolela mě z nich hlava. Potřeboval jsem o tom v klidu přemýšlet, ne se dohadovat s hlasy svého svědomí.

Tak moc chtěl uvěřit tomu, že ho Mia opravdu miluje...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HARPYJE

25. prosince 2010 v 22:06 | Kajavine |  -JINÍ MEZI NÁMI
Harpyje vypadají jako na půl lidi a na půl ptáci. Stejně jako nymfy mají jen ženské pohlaví, rozmnožují se pomocí lidských mužů. otěhotní s nimi, a narodí se jim další harpyje. Harpyjí se musíte buď narodit, nebo se jí mohou dívky a ženy (muži ne) stát tak, že je jiná harpyje zakleje. Zní to trochu divně, ale je to podobné jako u zombie - musí vás donutit vypít trochu jejich krve. Takto mohou změnit ovšem jen lidi - draci, vlkodlaci, upíři, nymfy i zombie jsou proti nim imunní.

Vyskytují se v povětří, sídlí ve skalních jeskyňkách a nebo v hustých lesích. Nenávidí vodu, proto jste před nimi v blízkosti vody v bezpečí.

Jsou známé svým hlasitým, dráždivým řevem a vřískotem. Když upoutávají pozornost mužů, nahlas se smějí a vřískají.

Mají dvě podoby - lidskou a pololidskou (takzvanou proměnnou).

V lidské podobě mají vždy zlaté vlasy, a jsou vysoké, štíhlé a krásné.

V proměnné podobě zůstávají v podstatě stejné, jen jim narostou ptačí křídla. Chodidla se jim změní v ptačí pařáty, na rukou jim narostou jen dlouhé drápy - obrázky níže jsou tedy trochu nepřesné, pocházejí z dob, kdy byli lidé pověrčiví a o harpyjích toho moc nevěděli.

Zvláštní je, že proměna z jedné na druhou je pro ně velmi bolestivá, proto se proměňují jen je-li to nezbytně nutné, i když se mohou proměnit kdykoliv chtějí, narozdíl např. od Úplňkových draků.

Rády se v podobě proměnné seskupují a pronásledují zatoulané lidské osoby, a pak si s nimi drasticky pohrávají a až potom je zabijí.



LÁSKA SI NEVYBÍRÁ... 1

21. prosince 2010 v 23:11 | Kajavine |  -PŘÍBĚHY
Ten nadpis je naprosto pravdivý, a na tohle téma mě napadnul jeden příběh. Hned v březnu jsem napsala povídku "Člověk a vlkodlak", a bylo to o mladém vlkodlakovi, co se zamiloval do lidské dívky. Tak bych chtěl napsat totéž, ale v hlavní roli bude šestnáctiletá dračice Mia, a o rok starší lidský kluk Ryan. A samozřejmě bude děj jiný, to se nebojte! :-) Je to doma středověku, kdybyste to nepoznali, a ona je jiný druh draka než já - je to Úplňkový drak. Jsou zajímaví tím, že si jsou všichni dost podobní - všichni mají hladké, černé šupiny, velké, zlaté oči, a nejsou tak velcí jako západní draci. Samci mají většinou v kohoutku 3 a půl metru, samice asi tak 3 metry dvacet. Možná si říkáte, že já jsem západní drak a taky mám tři metry, ale věřte mi, já jsem na svůj druh dost drobná. Úplňkoví draci mají i docela krátký krk, což je pro draky neobvyklé, krátkou, zakulacenou hlavu, krátká, pevná špičatá ouška,a navíc nemají typický pruh ostnů na hřbetě, ale jinak jsou stejní - krátké, ladné tělo, mrštné, jako je to kočičí (což umocňuje i to, že mají docela krátké nohy, a tak vypadají jako by se pořád krčili, připravení ke skoku), a dlouhý, úzký ocas. Výjimeční jsou tím, že na sebe mohou vzít lidskou podobu jen jeden den, nebo spíš jen jednu noc, a to o úplňku. Navíc mohou mít najednou maximálně tři vejce. A žijí v tkz. klanech, což jsou uzavřená společenství asi padesáti draků. Mají vůdce nebo vůdkyni, a táhnou za jeden provaz, v něčem se dost podobají vlčím smečkám.
A jestli si pamatujete příběh "Kajavine v nebezpečí!!!", tak je to stejné jako tam - kurzívou je to z pohledu Miy, normálním písmem z pohledu Ryana! A tučným písmem je to telepatický rozhovor nebo myšlenky.                                                                                                                           
A navíc by mě zajímalo, jestli poprvý v životě zvládnu napsat dlouhý příběh. Obyčejně mě přestane bavit, když píšu dlouho to samý, takže uvidíme. Mám vymyšlenou kapitolovku, a jestli mě nebude bavit, pokusím se to zkrátit, nebo případně úplně utnout.
                                                                                                                            KAJANIS


Večer jsem se chtěl jít projít. Vyrazil jsem proto pomalu od svého domu uprostřed lesů, kde žiju úplně sám. Moji rodiče zemřeli před rokem. Živím se lovem tady v lesích, ale to je riskantní, protože je to panský les, takže je to krádež. Ale musím přece něco jíst.

Kus odsud je vesnice, ale já tam chodím jen nakupovat na trhy, a taky na různé důležité události. Například dneska tam má být jako každý úplněk tancovačka, sejdou se tam snad všichni. Chodím tam skoro vždycky. Většinou mi nevadí být sám, ale rád jdu taky někdy do společnosti.

Oblékl jsem si jedny svoje "lepší" šaty a vyrazil jsem, byla už tma. Les kolem byl úžasně tichý, ozýval se jen tichý šum listí.

Zalitoval jsem, že jsem si nevzal pochodeň. Dokud jsem šel po cestě, ještě jsem docela viděl díky stříbrnému měsíčnímu světlu, ale mezi stromy byla už úplná tma.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

TIME TO SAY GOODBYE

17. prosince 2010 v 22:47 | Kajavine |  -VIDEA
Váždou hudbu moc často neposlouchám, ale u téhle skladby - jak ji slyším, úplně mě mrazí v zádech. Je dokonalá, tak plynulá, něžná a přesto silná. Dokázala bych ji poslouchat dlouhé hodiny pořád dokola. Ach jo, už zase se ve mě probouzí poetická duše, tak radši zmlknu.

Zkrátka, je to Time to say goodbye. Zpívá to Andrea Bocelli a Sarah Brightman.


A tady je druhé video, kde to zpívá Patricie Janečková, co vyhrála Talentmanii. Je neuvěřitelný, jak vyspělý a silný, a bezchybný hlas má, i když je to teprve holka! Je tam hodně výšek, ale ji jsem nezastihla ani jednou, aby zazpívala falešně!


TOHLE JSEM FAKT DŘÍV POSLOUCHALA?!

14. prosince 2010 v 16:32 | Kajavine |  -VIDEA
No, tak to mám dost! Zrovna jsem zpracovávala referát na chemii, o čistotě ovzduší apod., a když jsem se dostala k ozonové vrstvě, tak jsem si z mně neznámého důvodu vzpoměla na to, co jsem poslouchala, když jsem byla malá - O-Zone!!!!! Když teď tak nad tím přemýšlím, nechápu, co se mi na tom líbilo... Oh bože, pukala jsem smíchy, když jsem si to teď pustila, a ty videa, co jsou k tomu.... ;-DDDD Ale jelikož jsem melancholická bytost, nemohla jsem si odpustit, abych to sem dala, i když z bezpečnostních důvodů jen tyhle dvě! :-DDDDDDDDD



HROMOVÁ SMEČKA 2/2

11. prosince 2010 v 23:27 | Kajavine |  -PŘÍBĚHY
Druhá část a zároveň poslední z příběhů o vlčí smečce.
KAJANIS



Tia pocítila prudkou úlevu, když je uviděla oba živé. Byli sice zle zranění, ale hlavně že byli naživu.

"Kenny, Leno, já jsem se o vás tolik bála!", vykřikla a běžela se s nimi přivítat.

Všichni se nadšeně pozdravili. Přiběhli k blízké říčce, a pomohli Leně smýt si z obličeje zaschlou krev. Lena pak celá šťastná vylezla a oklepala se. Navzdory vážné situaci i zraněním, se cítila skvěle, protože konečně zase viděla.

Pak začali přemýšlet, kde najdou Taye.

"Myslíte, že byste našli to místo, kde vás přepadli?", napadlo Tiu a obrátila se na své sourozence.

Kenny po krátkém zaváhání přikývl.

I Lena po chvíli řekla: "Myslím, že jo. Myslíš, že tam Tay ještě bude?"

Tia přikývla.

Skupina už na nic nečekala a pod vedením Kennyho se vydala hledat posledního ztraceného bratra - Taye.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neušli ani dvacet metrů, když uslyšeli zvuk boje. Znělo to jako soboj šelem.

"To je Tay!", vykřikla Lena, když uslyšela bolestný vlčí řev. Rozeběhli se sprintem, a spatřili svého nejstaršího bratra, jak z posledních sil zápasí se dvěma pumami!

Tia vyrazila bojový pokřik a mohutným skokem se vrhla na nejbližší pumu.

Zabořila zuby do jejích napjatých svalů. Puma překvapeně zavřískla a otočila se. Tia se sesunula na bok, ale hned zase stála na nohou a zakousla se jí do krku.

Vtom Lena přiběhla z druhé strany a podrazila jí nohy.

Puma je mnohem silnější než vlk. Ale proti přesile neměla šanci, protože už byla zraněná. Společnými silami přitiskli zmítající se pumu na zem a prokousli jí hrdlo.

Pak se rozhlédli. Tay ležel stranou a ztěžka oddechoval. Kenny s Kaiem právě skolili druhou.

Cítila obrovskou úlevu, že všichni její sourozenci jsou naživu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Tayi, jsem tak ráda, že žiješ", vyhrkla.

Ale Tay vypadal nervózní. Tia poznala, že se snaží přes prudké oddechování něco říct.

"Pumy...ty pumy - je jich... víc", vypravil ze sebe nakonec.

"Jak víc, Tayi?" vyhrkla poplašeně Lena.

"Je jich... ještě deset", vyhrkl.

Tie se leknutím zatmělo před očima.

"Kde jsou?"

"Běží... na jih", vydechl ztěžka.

S Tiou se zatočil svět. V hlavě jí tepalo. Myšlenky jí nesouvisle vířily hlavou.

Deset pum... běží na jih... k jeskyni. Mláďata... jsou v nebezpěčí! Ne... ne... NE!

"Lynn a Jerry!" vykřikla. "Musíme... musíme jim pomoct! Musíme je zachránit!"

Všichni se jako mávnutím kouzelného proutku probrali a najednou si i oni uvědomili, co to znamená.

"Tayi," spěšně se na svého bratra otočila Lena, "zvládneš běžet?"

Přikývl a ztěžka se zvedl. Celá skupina vyrazila tryskem do lesa.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Běželi dlouho. Podle Tiy až moc dlouho. Měla o svoje děti příšerný strach.

Najednou se stromy rozestoupily a oni před sebou uviděli jekyni. Tia si v první chvíli myslela, že leknutím omdlí. Ležely tam dvě mrtvé pumy... a mezi nimi Kyra, jejich velitelka! Ostatní byly více či méně zraněné, a zrovna se chystaly zabít její děti!!!

Tia vydala divoké, zuřivé vytí, třemi mohutnými odrazy byla u jeskyně a silným skokem se vymrštila vzhůru. Žal nad vůdčinou smrtí přebil strach o její mláďata. Dopadla na zmítající se tělo. Zaťala do něj drápy a zuřivě se zakousla. Puma se skrčila, a najednou vyskočila šikmo vzhůru a sklonila hlavu jako kůň na rodeu. S Tiou to smýklo na stranu, neudržela sevření a dopadla ztěžka na zem. Vyděla zozuřenou pumu, jak se na ni vrhá, a hbitě se překulila o tři metry dál. Vyhoupla se na nohy, ale v tu chvíli do ní narazila druhá puma. Cítila závan jejího dechu, jak se nad ní nahnula a chytala se ji dorazit jediným mohutným stiskem krku.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kai viděl, jak nad Tiou klečí šelma, a udělalo se mu zle. Viděl hrozivé tesáky, jak se přibližují blíž a blíž k jejímu hrdlu...

"NEEEE!!!" zařval, napnul všechny síly a dopadl přímo na ni. Náraz ji odhodil stranou. Chtěl se jí zakousnout do hrdla, ale nečekal, že bude tak mrštná. Jediným, prudkým pohybem mu vyklouzla a ocitla se přímo za ním.

Kai se nemotorně otočil. První, co uviděl, byly její žhnoucí jantarové oči a otevřená tlama, blížící se k jeho krku...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tay, Lena a Ken stáli zády k sobě a snažili se ubránit náporu šesti pum. Věděli, že nemají šanci. Ale nechtěli to vzdát. Nemohli to vzdát.

Jedna puma se teď odpojila. A Kenny se vrhnul proti ní. V kulatém propletenci bojujících těl se odkulili stranou.

V Leně hrklo. Jak může být Kenny tak neuvěřitelné pitomý, a udělat stejnou chybu jako ta puma - a to je odpojení se od skupiny?

Bok po boku s Tayem se mu vrhli na pomoc, čímž ztratili výhodu vzájemného krytí zad.

Lena se právě chystala pomoct svému mladšímu bráchovi, když vtom cítila, jak se jí ostré drápy na zádech zarývají do masa. Vydala bolestné vrčení, a stočila se do klubka, čímž se puma ocitla v nepohodlné pozici s nechráněním břichem.

Lena se zničehodic zase natáhla a zadníma nohama prudce vykopla, což mělo přesný očekávaná výsledek - drápy se zaryla do měkké tkáně na břiše.

Ale puma jako by to ani necítila. Dál ji svírala svým ocelovým stiskem.

Lena najednou ucítila strach. Mají tady snad všichni umřít? Je tohle jejich osud?

Ne, není! blesklo jí hlavou. Sami si píšou svůj osud. jen oni rozhodnou, co se stane.

A ona tu umřít nechce.

Prudce trhla hlavou a zakousla se pumě do tlapy. Trhala a trhala, cítila, jak jí horká krev teče po obličeji, a už podruhé ten den ji oslepila. Zuřivě potřásla hlavou, aby se jí zbavila, a zakousla se ještě víc. Cítila, jak přetrhává žíly a šlachy, slyšela její bolestný řev.

Byl to ten nejkrásnější zvuk, co kdy slyšela.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tia viděla, jak přímo před ní padá k zemi Kai.

Ne! pomyslela si, vyskočila a hnala se k němu.

Ale někdo byl rychlejší.

Koutkem oka zahlédla mihnutí šedé srsti, a vzápětí už se rozběsněný Tay vrhnul na pumu. Viděla záblesk smrtonosných tesáků a krvavě zářících očí. Ještě nikdy nevipadal tak děsivě jako teď. Ale podle ní vypadal naprosto úžasně.

Jedno seknutí zuby, to stačilo, aby puma Kaie překvapeně pustila.

Kai na nic nečekla, a spolu s jejím bratrem zamířil k ní.

Zezadu k nim přiběhli i Ken s Lenou.

Obklopilo je všech zbývajících osm pum. byly zraněné, ale těžko by posoudila, jestli víc než oni. Jedno ale bylo jisté - nemají šanci.

Ucítila, jak se jí něco otřelo o nohu. Podívala se, co to je - byly to její děti. Upíraly na ni oči plné důvěry, Věřily jí, veřily, že je zachrání.

Bodlo ji u srdce. Nemůžou si hrát na hrdiny. Všechna čest musí jít stranou.

"Musíme se vzdát", šeptla ostatním.

Cítila Tayovu nespokojenost. Ale také pochopení - od něj i od ostatních.

Upřeně se zadívala na vůdkyni pum. Nejhorší je, že vlci mluví jinak než pumy. nebyla si jistá, jestli jí bude rozumět. Pomalu svěsila uši a sklonila hlavu. Povolila napjaté svaly. Dávala tak najevo, že se chtějí vzdát a odejít. Prosila ji tím, aby je pustila.

Viděla, jak její tvrdý pohled trochu změkl a výhružná ramena povolila - řeči těla tedy rozuměla. Dávala najevo svou dominantu, ale zárověň také ochotu ji nechat odejít.

Pomalu se otočili - a pak jako blesk vyrazili pryč.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Před nimi se rozprostírala obrovská travnatá pláň. Tia cítila chvění kolem žaludku. Z údolí neodešla od té doby, co se sem dostala téměř před dvěmi lety se svými sourozenci. Byli polomrtví hladem a únavou. Teď se tam musí vydat znovu. Opravdu si troufne?

Cítila, jak ji její rodina sleduje. Aniž by o tom mluvili, všichni ji brali jako novou vůdkyni. Ale důvod jejich rozhodnutí jí unikal. Necítila se ani trochu na to, aby vedla smečku, byť malou.

Ale udělá to, pro své děti.

Přežili to jen oni. Bylo to předem dané?

Asi ne. Nevěřila na osud. Ona sama rozhodne o tom, co udělá. Oni přežili proto, že byli silní, a drželi spolu.

Na jihu určitě najdou nějakou úrodnou krajinu, bez lidí. Aspoň v to doufala. Nic jiného jí totiž ani nezbývalo.

Potlačila vlastní strach a pomalu vykročila do vysoké, větrem zmítané trávy, následována svými sourozenci, svým druhem a svými dětmi.

HROMOVÁ SMEČKA 1/2

11. prosince 2010 v 23:26 | Kajavine |  -PŘÍBĚHY
Ahoj, vzpomínáte si ještě na dvoudílný příběh "Stínová smečka?" Tohle je pokračování, ale pochopitelně se nemůže jsmenovat Stínová, když ta už vlastně neexistuje. :-D Takže se jmenuje Hromová.                                                                                                                  KAJANIS


Tia se láskyplně podívala na dvě skotačící vlčata. Větší a starší z nich, tmavě šedý vlček Jerry, se právě vrhnul a málem povalil svoji mladší sestru, stříbřitě bílou Lynn. Ta si to ale nemínila nechat líbit (zas tak malá nebyla) a vzdorovitě ho hryzla do čumáku.

Tia se je zrovna chystala napomenout, když vtom spatřila, že se k ní blíží její druh, Kai. Usmála se na něj a štěkla na pozdrav. I vlčata v tu ránu ustala v přátelských bitkách a běžela kněmu, radostně ňafala a pletla se mu pod nohama.

Kai se s nimi pozdravil, ale vzápětí už je laškovným zavrčním zahnal pryč. Vlčata překvapeně vykulila očka a uskočila stranou, odkud se na něj jen vyjeveně dívalaa.

Kai se zasmál, a šel se přivítat s Tiou.

"Neměl bys na ně být takový," pokárala ho. "Nebo chceš, aby se tě báli?"

"Ale posím tě, to je jenom taková sranda. Vidíš, vždyť oni na to snad už zapomněli!" křikl nevěřícně, když se Jerry a Lynn opět rozeběhli a pověsili se mu na tlapky.

"Uniknout před touhle smečkou je asi marný, co?" zakoulel očima naoko zoufale.

Ale Tia už ho neposlouchala. Dívala se do dáli, a pohledem zas a znovu hledala svoje sourozence, kteří se ještě pořád nevrátili z lovu.

Jejich smečka čítala dřív dvacet tři dospělých vlků, plus vlčata. Ale krutou, tuhou zimu bez žrádla nepřežila kromě dvou žádná vlčata. Teď už téměř roční, mladí vlci, museli pomáhat s lovem také. A navíc, zimu také nepřežilo pár dospělých vlků, kteří byli slabší nebo zranění. A brzy z jara na ně zaútočil vyhladovělý medvěd, a zabil další tři z nich, plus celé dva vrhy čerstvě narozených vlčat. Nakonec se jim podařilo ho zahnat pryč z Údolí, ve kterém žili, ale smečka utrpěla obrovské ztráty na životech. Na jaře měly vlčata jen čtyři vlčice (včetně Tiy), protože jedna březí vlčice nepřežila zimu. Na jaře se jim narodilo dvanáct vlčat - jedna vlčice měla vlčata čtyři, druhá tři, jedna jen dvě, a Tia kvůli dlouhodobému hladovění a také útlému věku (byla sotva dospělá, dvouletá) také jen dvě. A při útoku medvěda přišly nejen o svá mláďata, ale také o své vlastní životy. Zbyla tedy jen dvě vlčata - Tiiny dvě, Lynn a Jerry.

Když v březnu nastala obleva, všichni pocítili naději, protože v tuhle dobu se vraceli do starých sídlišť stáda jelení zvěře. A kdyby ulovili byť jen jediného jelena, znamenalo by to, že přežijí. Měli by víc sil, aby zkusili ulovit další členy jejich stáda. Měli by spousty masa.

Ale oni nepřišli. Žádná stáda vysoké zvěře nepřišla. Ani se nevraceli ptáci, kteří se dali (i když s obtížemi) také lovit. Hejna divokých kachen byla v nedohlednu. Marně slídili i po doupatech s mladými králíky a zajíci. v řekách neplavali pstruzi a lososi, a ani v bahně na dně jezer se nepřevalovali kapři a líni. Jako by celé Údolí bylo mrtvé.

A oni taky brzy umřou.

Jejich smečka teď čítala pouhých šest dospělých vlků a dvě vlčata. Tia považovala za zázrak, že přežila jak ona a Kai, tak i všichni její sourozenci.

Smečka měla přísnou hiearchii. Nejlépe bylo postaráno o mláďata, březí samice a zraněné členy. Potom o ostatní vlčice a nakonec o samce. O staré členy se bát nemuseli, jednoduše proto, že tam žádní nebyli. Vlci totiž lovili, dokud mohli. A jak se poznalo, že už nemohli? Nezvládli nějaký souboj nebo lov.

Nejpříšernější bylo, když se při souboji s rosomákem vážně zranil náš vůdce. Zasadili si vzájemně těžké rány. Jen díky němu se smečce nakonec podařilo ho dorazit. Ale Derag byl šíleně zřízený. Nedokázal se uzdravit.

Jejich vůdkyně teď byla Kyra, nejstarší člen smečky, velká a silná vlčice se světle šedou srstí - Kyra, Deragova družka.

Na první pohled bylo znát, že si je sebou samou jistá, a nechybí jí odvaha, sebevědomí, síla a schopnost obětovat se pro druhé a rychle se rozhodovat.Navíc vymyslela nový, účinný způsob lovu.

Ale ani její organizační schopnosti nemohly zastínit skutečnost, že je zoufale málo kořisti. bylo jasné, že takhle nebudou moct už příliš dlouho přežívat.

S povzdechem se znovu zadívala do dálky. Ach bože, kéž by se tu tak objevili! To čekání ji ničilo!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Běžel lesem, oslepený krví. Cítil ostrou bolest v boku. Jeho tlapy ho strašně bolely, ale nemohl zastavit.

Co se to vlastně stalo?

Pamatoval si jen, jak jeho sestru něco strhlo stranou, a pak už jen ostrou bolest vzadu v hlavě a pak tmu...

Zasténal a ještě zrychlil. Probudil se potrhaný a zkrvavený. A... sám.

Jeho strach ho nutil nedbat únavy. Chtěl je najít. Chtěl je najít OBA! Živé a zdravé... nebo aspoň živé. Prosím, prosím, ať jsou v pořádku, jen ať jsou v pořádku.

Nebo měl dojít pro pomoc? Měl se hnát přes celé údolí pro pomoc?

Ne, to by trvalo dlouho. A navíc by tam beztak nikdo nebyl. Jen Tia s vlčaty.

Tia! Bodlo ho u srdce. Žije? Nebo se dostali i tam? Je v pořídku aspoň jedna z jeho sester?

Měsíční světlo ozářilo slepenou tmavou srst. Byl to Tay.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tia věděla, že se něco stalo. Všichni tu už byli. Obloha byla černá, bez jediné hvězdy, ani měsíc nebyl vidět. Seděli tu tři dospělí vlci, a dvě vlčata si hrála vedle. Jen její sourozenci tu nebyli.

Kyra řekla, že ona a Kai půjdou její sourozence hledat, a Tia zůstane tady, aby hlídala svoje děti, čímž Tiu pořádně naštvala.

"Nemůžeš po mě chtít, abych tady zůstala!", vypěnila.

"Někdo musí hlídat děti", namítla vůdkyně.

"Tak tu zůstaň ty! Já je musím najít! Je to moje rodina!"

Kai k ní přistoupil. "My je najdeme", prohlásil smířlivě. "Ty hlídej malé."

Zuřivě se na něj podívala. "Ty mě taky nech bejt! Já tady nemůžu zůstat! Ne, když oni jsou tam někde a potřebují mě!"

"Tak dobře", prohlásila Kyra znenadání.

Tia rychle odběhla, aby se rozloučila s vlčaty. Pak už se přidala ke Kaiovi.

Už na nic nečekali, a rozeběhli se k lesu. Tia se naposledy otočila. Viděla, jak se Kyra postavila na stráž ke vchodu, zatímco vlčata pomalu zmizela v tmavé jeskyni. Tiu bodlo u srdce, když si uvědomila, kolik jich umřelo. Bylo neuvěřitelné, že ještě nedávno byla jejich smečka tak početná. Kdežto teď, zbývala jen Kyra, ona Kai, její bratři Kenny s Tayem a sestra Lena, a Tiiny dvě malé děti, Lynn a Jerry. Jestli její sourozence nenajdou... Tia opravdu nevěděla, co by potom dělali.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tia s Kaiem osaměli. Začali soustředěně prohledávat les, hledali nějaké stopy, třeba krev, škrábance, rozrytou zem, chlupy nebo polámané větvičky. Tia byla dobrá stopařka. Uměla ve stopách číst tak, jako lidé čtou z otevřené knihy.

Ale po třech hodinách marného pátrání se jí začínalo zmocňovat zoufalství. Jjeí naděje dostávala povážlivé trhliny.

"Nikdy je nenajdeme, Kaii", vzlykla, když už to nemohla vydržet. Soucitně se na ni podíval, a objal ji.

"Najdeme je, uvidíš", zašeptal jí do ucha. Netušila, jestli tomu sám věří, nebo se ji jen snaží utěšit, bylo jí to jedno. Důležité bylo, aby se vzchopila. Její rodina ji potřebovala. Nemohla je zklamat.

Vytrhla se z Kaiova sevření. Nevnímala jeho ustaraný pohled, a začala zase prohledávat zem. Nevzdá to, dokud je nenajde, nebo neuvidí jejich mrtvá těla. Dokud nebude mít jistotu, že už nemá smysl dál zadržovat slzy.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cítila nechutný zápach. Jako stovka rozkládajících se mršin. Kde to proboha je?

Všechno ji bolelo. Cítila, jak se jí z rozdrápaných zad hrne krev.

Ale nejhorší byla tma, která ji obklopovala. Proč nic nevidí?

Vynořily se jí poslední vzpomínky. Lovila se svými sourozenci, a najednou na ně něco zaútočlo. V duchu viděla svého bratra, jak padá omráčený k zemi, a pak se jí najednou něčí zuby zakously do zad a nepřítel jí někam táhl. A pak už si jen pamatovala, jak ztratila vědomí.

Uslyšela zvuk drápů, které škrápaly o zem kus od ní.

Zmítala sebou na vlhké, chladné zemi, ale nedařilo se jí zvednout.

Lenu zachvátila panika. Byla na neznámém místě, zraněná, bezmocná, nemohla se hýbat ani utéct a byla slepá. Copak mohla být situace ještě horší?

A když uslyšela zvuk kroků, blížících se k ní, nemohla to už dále snášet. Strach, který cítila, byl nesnesitelný.

Lena zaklonila hlavu a táhle zavyla. Do tohohle osamělého výkřiku dala všechnu svoji bezmoc, hrůzu i zoufalství.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Myslela, že ji nikdo neslyší. ale někdo ji slyšel. Byla to Tia.

"Leno!!!", zakřičela. "Kaii, ona žije! Musíme jí pomoct!" a rozeběhla se.  Byla si jistá, že ji slyšela z Blat. Ani si nevšimla, že jí je kai v patách. Bylo jí to jedno. Byla rozhodnutá je zachránit klidně i sama.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lena sebou zoufale zmítala, když ucítila, že ten někdo stojí přímo nad ní. Pokusila se ho kousnout, ale minula.

Co se to děje? Proč nic nevidí. Schytala snad nějaké zranění, které jí poškodilo oči?

Zuřivě se vrhla vpřed a zaútočila. Ale nohy jí selhaly, podlomily se jí když se odrážela, a tak se jen bezmocně svalila na zem. Cítila, jak narazila do jeho nohou.

Začala sebou škubat sem a tam.

"Leno, uklidni se, to jsem já!", vykřikl.

Lena jako by zkameněla. Jetě nikdy neslyšela tak ráda jeho hlas.

"Kenny! Jsi to ty?"

"Samozřejmě, že jsem to já! Cos to prosím tě vyváděla? Myslel jsem, že mě chceš zabít!" odfrkl si její mladší bratr.

Lenu zaplavila úleva. "Kene, co to mám s očima? Nic nevidím! Já nic... nevidím!"

"Klid, natekla ti do nich krev a zaschla. Nezdá se mi, že bys je měla zraněné", promluvil po chvilce. Bylo to to nejkrásnější, co kdy slyšela.

"Zbav mě toho", zaprosila.

Cítila vlhký jazyk na své tváři, jak se jí snažil očistit.

"Nejde to, ten nános je moc tuhý. Musíme to umýt vodou", promluvil po chvíli.

"Co se stalo?", zeptala se mladšího bratra.

"Já nevím. Pamatuju si jen, jak jsme lovili, a pak nás napadli, a omráčili Taye i mě. Ale nevím, co nás napadlo. Asi nás odtáhli sem. Možná nás nemohli utáhnout všechny, a tak se teď vrátili pro Taye. Musíme odsud zmizet, než se vrátí."

Lena zkusila vstát. Nejdřív se jí nohy podlomily, ale na druhý pokus už se jí to podařilo. Zkusila udělat pár kroků. Dobrý, běžet zvládne.

"Kenny, kde to jsme?", zeptala se ho, když znovu ucítila ten nechutný zápach.

"Doma. Na Blatech", promluvil po chvíli.

Lena rázem pochopila, že ten zápach je z bažin, které se rozkládaly všude kolem.

"Pojďme odsud vypadnout. Ale musíš me vést."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Kenny, co se děje", vyhrkla tlumeně Lena, když si uvědomila, že se její bratr zničehonic zastavil. Příčilo se jí, že neví, co se děje.

"Tiše! Něco jsem slyšel", zašeptal.

"Teď už to slyšela i ona. Zvuk tlap s dlouhými drápy, které se k nim blížily, a to rychle. Bezděky zavrčela a zaujala obrannou pozici.

"Kenny, co je to?", sykla.

"Nevím."

Lena litovala, že se nemůže spolehnout na svoje smysly. Kvůli zaschlé krvi neviděla, a kvůli bažině nemohla rozpoznat ani jejich pach. Mohla se soustředit jen na svůj citlivý sluch.

Přikrčila se. Instinktivně vycítila, že teď se objevili před nimi. Teď!

Zrovna se odrážela k útoku, když uslyšela Kennyho úlevný výkřik. "Tio!

Lena strnula. A vzápětí už opravdu slyšela jejich hlasy. Byli to Kai a Tia!


NÁŠ PEJSEK =)

4. prosince 2010 v 12:43 | Kajavine |  -FOTKY

RITTERSCHLAG

3. prosince 2010 v 15:02 | Kajavine |  -VIDEA
Super video o dráčcích :-D


PÁR FOTEK

1. prosince 2010 v 23:20 | Kajavine |  -FOTKY
Pár foteček.


Tohle se Kajanis pokusila nakreslit gothic dívku, ale moc se jí to nepovedlo! :-(

tady vyfotila svoje krásná, vlčí očka (vlčí proto, že vlci mají často tuhle modrošedou barvu se silnými černými linkami kolem duhovky)! :-D

A zátiší, které vyfotila na chatě - maliní!


Flakon tohohle parfému se nám děsně líbí - Forbbiden rose od Avril Lavinge.


Světlo svíčky v moři temnoty...

... a opuštěné světlo ohně!

JESSICA - UŽ ZASE :-D

1. prosince 2010 v 23:14 | Kajavine |  -FOTKY
Jessule, naše krásná Jessie! :-D