STEZKA ODVAHY

14. listopadu 2010 v 21:55 | Kajavine |  -PŘÍBĚHY
Tohle se mi stalo, když jsem byla na letním táboře. Vedoucí byli docela fajn, a holky na chatce, Áďa a Lenka byly v pohodě. Okamžitě z nás byl tým.
Jednu noc nám vedoucí připravili stezku odvahy. Měli jsme jít o půlnoci lesem podél svíček. Samozřejmě bylo to trochu strašidelné, jít v úplné tmě (jenom s baterkou), a k tomu se objevila mlha, ale jinak to byla docela slabota.
Když jsem vyrazily my tři, celou dobu jsem vtipkovaly a povídaly si. Ani trochu jsme se nebály. Ale když jsme šly už asi 10 minut, tak najednou svíčky před náma byly zhasnutý. Trochu jsme se lekly, ale nakonec jsme si řekly, no a? Asi je jenom zhasnul vítr.
Chvíli jsem šly dál podél zhasnutých svíšek. Ale zase po 10 minutách byly ty svíčky převržený, sklenice, ve kterých byly, byly prasklý a rozbitý, střepy se válely všude kolem.
Ale zase jsme nad tím jen mávly rukou. Vždyť nám to může bejt jedno, tak je prostě jenom naschvál rozbil ten, co šel před námi.
Ale když po chvíli úplně zmizely, začaly jsem se teprve bát.
Kdybysme neměly baterky, asi bysme se zbláznily strachy. Veškerá naše sebejistota byla pryč. Pomalu jsem se plížily dál, v úplné tmě.
Po chvíli jsme si šeptem řekly, že bysme se měly vrátit, protože ani nevíme, jestli jdeme správně. Tak jsme se otočily, ale svíčky jsme nemohly najít. Začaly jsme panikařit. Úplně jsem se zamotaly a já cítila, že mě v očích pálí slzy.
Najednou se Áďa rozbrečela. A my jsme se vyděsily, začaly se jí vyptávat co se děje, a ona, že prý se tu před šesti lety ztratily tři holky v našem věku a už je nikdo nikdy neviděl! Byla jsem v šoku!
Chvíli jsme se ji snažily uklidnit, když v tom začalo něc chrastit v křoví nalevo od nás! Zaječely jsme a vzaly nohy na ramena. Ale při běhu jsme se nějak rozdělily a když jsem konečně zastavila, uvědomila jsem si, že jsem sama hluboko v lese!
Všechny zvuky se mi zdály strašně hlasitý. A najednou křoví za mnou zase začalo tak divně šustit. Rozeběhla jsem se pryč a běžela jsem tak dlouho, až mě začalo píchat v boku, ale netroufla jsem si zastavit, a jediný, co jsem si přála, bylo, abych byla pryč z tohohle zatracenýho lesa!
Ale najednou jsem zakopla a natáhla se, dopadla jsem na něco měkkého. Podívala jsem se, co to je, a málem jsem omdlela hrůzou! Byla to Lenka... byla mrtvá, v kaluži krve! A kousek vedle se choulila Áďa, očividně naprosto v šoku.
Začala jsem ječet jako na lesy. Ječela jsem, dokud jsem nezačala chraptět. Ječela jsem, dokud mě neopustily i poslední zbytky sil a neobjala mě temnota.

Probudila jsem se v nemocnici. Řekli mi, že nás našli vedoucí až ráno, už zavolali dokonce i policii se psy a pročesávali les! Prý jsem byla v bezvědomí čtyři dny, aniž by někdo věděl proč. A když jsem se zeptala, co se stalo s Áďou a Lenkou, řekli mi, že je obě našly mrtvé, pobodané a celé od krve! A já jsem prý byla zraněná taky, na břiše... Nechápala jsem to. Copak nás dostal ten samý vrah, co tehdy zabil ty holky, copak ještě pořád byl v tom lese?
Večer, když jsem šla na záchod, jsem si vyhrnula pyžamo, a vykřikla jsem, když jsem uviděla jizvu, kterou jsem měla na břiše. Měla jsem tam nožem vyřezané: "Jsi na řadě!"

 


Komentáře

1 ^^^→INLOVE←^^^ ^^^→INLOVE←^^^ | Web | 17. listopadu 2010 v 12:20 | Reagovat

týýýjo bych asi po***** strachy, samo ze spratelím :D:) máš to t pěkné..:))

2 JohnnyxD JohnnyxD | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 22:03 | Reagovat

xD Taková snůška blábolů! Pěkně napsáno, ale důvěryhodné to opravdu není! xD Pošli to do Playboye, na beton ti to vezmou!

3 Kajavine Kajavine | E-mail | Web | 21. listopadu 2010 v 18:34 | Reagovat

[1]: Díky moc :-D

[2]: To nemá být důvěryhodné, ale nepochopitelné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.