Říjen 2010

LÁSKA BOLÍ =(

29. října 2010 v 21:55 | Kajavine |  -OBRÁZKY
LOVE

ZNOVU EVANESCENCE

28. října 2010 v 20:08 | Kajavine |  -VIDEA
Ahoj, tohle je jedna z nejkrásnějších písniček na celém světě - je od Evanescence.

Tohle je podle nás jedna z nejlepších skupin na světě. Mohla by směle konkurovat našim nejoblíbenějším zpěvákům a skupinám.

Zjistily jsme, že jméno té zpěvačky je Amy Lynn Lee - zkráceně Amy Lee.

Zpívá s takovou silou a zanícením! Její hlas je hypnotický, běhá mi z něj mráz po zádech. Líbí se mi, že umí zpívat jak vysoko, tak hluboko, něžně i pořádně zařvat - tak by to mělo být u všech zpěváků a zpěvaček.


Call me when you´re sober


Going Under


Missing


Hello


The last song I´m wasting on you

DALŠÍ SMUTNÉ PÍSNĚ

27. října 2010 v 22:01 | Kajavine |  -VIDEA
Další smutné písničky.


Hallelujah


Everybody hearts


Unforgiven 1



A DALŠÍ OBRÁZKY JEDNOROŽCŮ :-D

26. října 2010 v 20:03 | Kajavine |  -JINÍ MEZI NÁMI
Další obrázky jednorožců :-D Vím, že vás tím už asi musíme trochu nudit, ale kvůli tomu, že se teď snažíme makat na naší virtuální stáji nemáme čas vymýšlet příběhy. Sibuju, že to brzy napravíme! :-D


Vzpínající se jednorožec
Jednorožec a elfka
Matka
Pláž
Stádo jednorožců
Duhový jednorožec
Divoký jednorožec
Jednorožec a dívka
Idylka
Milenci
Duha
Krásný jednorožec
Úžasný jednorožec
Skákající jednorožci

DALŠÍ DRAČÍ OBRÁZKY :-D

24. října 2010 v 1:38 | Kajavine |  -JINÍ MEZI NÁMI
Další obrázky těch nejúžasnějších fantasy tvorů pod sluncem - draků! :-D


Naštvaný drak
Hadí drak
Drak
Galiad
Taria
Valear
Vlkodrak
Čínský drak
Drak
Dráček
Měsíční drak
Andělský drak
Ledový drak
Hlídač
Hvězdný
Motýlí drak
Plavec
Děsivý drak
Bílý drak
Jeskyně
Drak
Hrátky

OBRÁZKY JEDNOROŽCŮ A PEGASŮ

24. října 2010 v 1:21 | Kajavine |  -JINÍ MEZI NÁMI
Pár krásných, něžných jednorožců a pegasů.


JESSIE :*

24. října 2010 v 0:44 | Kajavine |  -FOTKY
Dvě fotky naší fenky Jessie na poli. :)

OBRÁZKY VLKŮ

24. října 2010 v 0:30 | Kajavine |  -OBRÁZKY
A tady obrázky těch krásných, tajemných nočních zvířat.


Vlčí láska
Odpočívající vlci
Druzi
Vlčí polibek
Vlk u jezera
Pár vlků
Vlčí pohled
Vlk v lese
Vlk vyje
Skupina vlků
Dva vlci
Osamělý vlk
Běžící vlk
Vyjící vlk
Smečka vlků
Vlci v lese
Vlk
Vlček
Vlčík
Nelwe
Vlk


TÝRÁNÍ CHRTŮ

20. října 2010 v 17:00 | Kajavine |  -NAŠE KECY
Jen tak jsem se brouzdala po netu... znáte to, z nudy...  a našla tohle!!!!!!!!!!! Prostě jsem se podívala na její blog a uviděla ten článek. Chce, abysme ho zkopírovali.

Bohužel nemůžu žádného chrta adoptovat... ale možná že někdo z vás může!!!


Týrání chrtů

Tito pejsci nikdy nezažili pohlazení, pochvalu nebo pomazlení. Jediné co jim bylo dopřáváno, bylo kvalitní krmivo, aby dobře běhali. Byli vězněni v kleci 1 x 1 metr a venčeni jen jednou za den. Chudáčci to přece není možné, v dnešní době! řekneš si, avšak v těchto podmínkách žijí tisíce psů, kteří jsou využíváni na chrtí závody. Často jsou dopováni a tím i postupně otravováni. Po 3. roce věku už tito psi ztrácejí sílu na běh a ze všeho co je jim děláno se jejich organismus začíná vyčerpávat. Pak jej mnoho majitelů odhodí jako hračku. Buď jej utopí, nebo jej někde uváže a nechá ho zhynout. Je ti tohle jednání odpudivé a chceš proti tomu něco udělat? Adoptuj si jednoho z těchto týraných a bezmocných chrtů a dopřej jim péči, kterou nikdy nezažili. Více informací o adopci chrtů najdeš na:
www.adopcechrtu.info.
Pomoz jim! Je to hrozné a já osobně mám z těchto fotek hrůzu. Tento článek jsem napsala, protože o týrání chrtů skoro nikdo neví. Zkopíruj si tento článek na blog a poděl se o tohle hrůzné zacházené s těmito krásnými tvory z ostatními.
Nemusíš psát zdroj, jen chci aby se to lidé nějakým způsobem dozvěděli.

prosííííím pomoz!!!!



Opravdu si to ZKOPÍRUJ!!!







To you: My zdroj napíšeme, protože si myslíme, že máš skvělý a smysluplný blog. Je to z blogu Moniska007 z rubriky "Zvířata".


A pro vás máme taky vzkaz:

                      KOPÍRUJTE!!!!!!!!!!!!!!!!!



DRAČÍ OBRÁZKY

11. října 2010 v 21:20 | Kajavine |  -JINÍ MEZI NÁMI
Tady je pár úžasných dračích obrázků =)



Krásný modrý drak

Tady je anatomie typického západního draka :-D
dračí anatomie


Letící drak


Souboj draka a lidí


Krásný ohnivý drak


HANNAH--CLEO

11. října 2010 v 20:49 | Kajavine |  -NAŠE KECY
Ahoj, nedávno jsme sem daly odkaz na Blog dračice Dragey.

No, tak teď sem dáváme odkaz na blog naší kámošky Hannah. Byly bysme rádi, kdybyste tam třeba jen mrkli na chviličku.

Blog Hannah--cleo najdete tady

STÍNOVÁ SMEČKA 2/2

9. října 2010 v 0:12 | Kajavine |  -PŘÍBĚHY
Druhá, závěrečná část. Původně to mělo být dohromady, ale asi to přesáhlo 2000 znaků a tak mi to nešlo uložit:-D
                                                                                                                                       Kajanis


Tia klusala vedle svých sourozenců. Byla už noc. Temný les se rozprostíral kolem. Jediné světlo poskytoval šišatý, dorůstající měsíc.

Cítila se ve stínech bezpečně. Díky své barvě splývala s nocí a byla neviditelná. Dávalo jí to pocit bezpečí.

Pohybovali se charakteristickým vlčím klusem. Bylo to rychlé, plavné tempo - byl to ten druh běhu, kterým se přesouvali na dlouhé vzdálenosti, kdy by nemohli tak dlouho běžet. Šli dost rychle, ale zároveň tak mohli běžet celé hodiny.

Cítila jelení stádo. Byli blízko.

Zastavili u malého potůčku a schovali se do houští na jeho břehu. Na druhé straně se rozkládala rozlehlá travnatá mýtina. Vysoká, šedozelená tráva se ve větru ohýbala a vlnila.

Až se vrhnou za stádem, budou se muset brodit vodou.

Tohle blbé postavení jim poskytovalo nevýhodu. Zpomalí je to a tím pádem stádo získá náskok. Ne velký - ale každý zlomek setiny byl při pronásledování cenný.

Ale neměli na výběr. Vítr foukal z pláně. Kdyby stáli jinde, laně by je ucítily.

Tia zničeho nic zpozorovala, jak se Tayovi zježily chlupy na krku. Teď už je nejenom cítila, ale i slyšela. A netrvalo dlouho, a proti temnému nebi spatřila tmavé obrysy.

Všichni se začali pokradmu přibližovat. Tia se plížila těsně vedle Taye. Kus apravo viděla Kena. A koutkem oka zahlédla Lenu.

Rozmístili se do tvaru vějíře. Ti po stranách byly více vepředu, takže stádo podle možností obklíčili.

Laně s malými koloušky opatrně sklonily hlavy a začaly sát průzračnou vodu. Jen jelen ji nesklonil. Proti nebi se stále impozantně rýsovalo mohutné paroží. ¨)

Stáli nehnutě dlouho. Věděli, že když bude klid, laně budou zapomínat na opatrnost.

Trpělivost se vyplatila. po chvíli i jelen podlehl žízni.

Tohle byla jejich příležitost, Tia se napjala k mohutnému odrazu. Jediným skokem se octla ve vodě, a už se s mohutným cákáním řítila ke stádu, provázená svými bratry a sestrou.

Laně se v panice točily a volaly svá mláďata. Jelen mohutně zatroubil a stádo se otočilo. Vyrazilo na sever - napříč plání, kde mohlo plně využít svoji rychlost.

Tia se vyškrábala na břeh, Smekla se jí nohy - chvilku jí trvalo, než zase nabyla rovnováhu, ale vzápětí už pronásledovala vůdčí klisnu, která by měla stádo vést, ale ve skutečnosti zůstávala pozadu, protože výrazně napadala na levou zadní nohu.

Tia se řítila nocí. Vnímala to, jak se její tělo v nemírném vypětí snaží dohnat cválající stádo. Pohybovala se těsně nad zemí, aby snížila odpor vzduchu. Cítila, jak ji pomalu opouští síly, ale nepřipouštěla si to. Přestala se soustředit na to, aby je dohnala, a jen se snažila udržet tempo.

Hnali se touhle šílenou rychlostí celou věčnost. Tie to tak aspoň připadalo. Stádo zpomalovalo, a oni s ním. Kdyby mohli, dohnali by zraněnou srnu a strhli ji k zemi. Ale to oni nechtěli - pořád měo dost sil na to, aby se bránila a přitom by je kopyty mohla dost ošklivě zranit.

Ne, počkají, až bude tak vyčerpaná, že už nebude schopná s nimi bojovat.

Po chvíli si Tia s hrůzou uvědomila, že běží už v podstatě sama - a že na ni ostatní zezadu volají, aby zastavila.

Všem ostatním už došly síly a ať se snažili jak chtěli, zůstali daleko pozadu. Pořád běželi, ale každým okamžikem se vzdalovali.

Tiu v první chvíli napadlo, že by měla zastavit. Sama se lani postavit nemůže. Hladem byla zesláblá a boj s ní byl pro jednoho vlka i normálně velmi nebezpečný.

Ale vzápětí se vzpamatovala. Jestli ji nechytí teď, tak už nikdy. Potřebují se nažrat - a naléhavě. Jestli nepozřou aspoň trochu masa, zítra už budou sotva běhat, natož lovit. Na ní záleží osud celé smečky.

už nemůže dál běžet. Několika mohutnými skoky, do kterých dala všechnu zbývající sílu, se dostala těsně za poraněnou laň. Prudce a pevně se jí zakousla do lýtka, trhla hlavou a současně zastavila. Laň se zakymácela a vzápětí už se poroučela k zemi.

Tia se jí vrhla po hrdle. Pevně se zaťala do jejího hrdla a trhala. Ale nehlídala její nohy. Laň jí zasadila kopytem mohutnou ránu do hrudi.

Náraz ji odhodil několik metrů daleko. Dopadla do trávy, párkrát se přetočila, než konečně zůstala ležet tváří k zemi.

Namáhavě se zvedla. Laň ležela kousek od ní, a zmítala sebou v posledním tažení. Z hrdla jí ve vlnách vytékalo velké množství krve, proto bylo jasné, že jsou přetrhané tepny.

Tiu zaplavil pocit štěstí. Dokázala to! Měla štěstí, že lani na pomoc neběžel jelen, protože s ním by si neporadila. Ale stádo bylo dávno ten tam.

Pomalu se blížila ke kořisti a třásla se nadšením. Konečně! Po takové době konečně zase ucítí lahodnou chuť krve.

Stanula nad kořistí. Pomalu, téměř s nábožnou úctou, se k ní sklonila.

Pak pomaloučku zabořila zuby do měkkého masa.

Krev jí vystříkla do krku. Blaženě zavřela oči. Nechala ji pomalu stéhat do krku.

A pak se zničeho nic vrhla na maso. Trhala, rvala a škubala maso, ani se nesnažila na malé kousíčky, a rovnou ho polykala.

A najednou na ni ze strany něco skočilo, zatlo jí to do boku drápy a odhodilo ji to.

Vyškubla se ze sevření a uskočila. Teprve potom se vlastně na útočníka podívala.

Byl to hubený, šedý vlk. Byl přibližně stejně velký jako Tay, ale byl světlejší a měl zářivější oči.

Vztekem se jí zatmělo před očima. Bez všech pochyb byl z Hromového klanu. Ten zápach by poznala všude.

Nedala mu čas znovu zaútočit. Nedala mu čas nijak zareagovat. Brzhlavě se na něj vrhla.

Zuřivost jí úplně zatemnila mozek. Přestala se ovládat a kousala a sekala kolem sebe jako pomatená.

Vůbec netušila, kde se v ní najednou vzalo tolik síly. Věděla jen, že zdálky to musí vypadat, jako by zešílela.

Úplně šedého vlka přimáčkla k zemi (i když byla mnohem lehčí než on). Kvůli bezmocné poloze se téměř nemohl bránit. Klačela nad ním a útočila mu na hlavu a hrdlo, až mu je naprosto rozdrásala.

Vtom ji někdo odhodil na stranu.

Zavrávorala, ale ztracenou rovnováhu opět v mžiku nabyla. Podívala se na druhého nepřítele. Nebo přesněji řečeno nepřátele. Kolem ní se skromáždila celá Hromová smečka. V doupšti zůstala jen jedna zraněná vlčice s vlčaty.

Kolem ní stálo DEVATENÁCT vlků!

Srdcem jí projel strach. Nemá šanci.

Pak ale ucítila zarputilost a odhodlání. Svou kůži neprodá lacino!

Viděla, jak se vlk, který ji napadl jako první, s námahou sbírá ze země. Pocítila záchvěv škodolibosti. Ale její spokojenost trochu pohasla, když uviděla, že zranění která mu způsobila, sice krvácí, ale nejsou hluboká ani nijak vážná.

Výhružně se přikrčila a chladným pohledem si měřila nepřátele kolem.

Najednou se k ní přiřítil Tay - a hned za ním Lena s Kenem!

Stáli zády k sobě, každý hlídal jednu stranu. Byli připravení společně bojovat a společně i umřít.

Z kruhu kolem vystoupil obrovský tamvý vlk s dlouhou srstí - Derag, vůdce Hromové smečky.

"Co tady děláte?", otázal se hlubokým hlasem. Neznělo to přátelsky. Tia bezděky zavrčela.

"Lovíme. Hladovíme už několik dní. Potřebujeme to maso", promluvil Tay. Tia ho obdivovala za to, jak klidně mluví.

"A vy si myslíte, že my ne?", zavrčel Derag. Znělo to unaveně a zoufale.

Tia překvapeně vzhlédla. Teprve teď zaregistrovala, že všichni vlci kolem jsou unavení a vyhublí - doslova kost a kůže. Musí také hladově, a to docela dlouho.

"Aha, tak proto jste tak vyváděli, když jste nás viděli lovit byť jedinou rybičkuů, dovtípila se Tia. Samu sebe překvapila svou smělostí. "Taky hladovíte!"

"Přesně tak", promluvil opět Derag. "Já nejsem tyran. Nedělal bych žádnou vědu z trochy zvěře - vždyť jste jen čtyři! - ale teď je tu takový nedostatek kořisti, že potřebujeme všechno pro sebe. Nemáme už čím nakrmit naše vlčata. Ztrácí se nám před očima - a to ještě ani nepřišla zima. Jestli to takhle půjde dál, nedožijeme se jara." Znělo to ztrápeně.

Tia věděla, že jim nelže. K čemu by mu to bylo? Najednou ho viděla v úplně jiném světle.

Kupředu teď vystoupila velká, nazrzlá vlčice - vůdčí samice jménem Samiria.

"Musíte odejít. Tohle území stěží uživí nás. Nemůžete tu zůstat", povzdechla si.

"Ale my nemáme kam! Nikdy bysme nepřežili pochod přes Větrnou pláň!", vyhrkla Lena.

Ten šedý vlk (jmenoval se Kai), kterého Tia před chvílí málem zabila, udělal zničehonic krok vpřed.

"Můžou se přidat k naší smečce. Pár dobrých lovců navíc by se nám přece hodilo."

Na mýtině zavládlo šokované ticho.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po boku svojí nové smečky Tia hledala stádo.

Derag byl nápadem toho mladého vlka nadšený. Zdá se, že měli nouzi o lovuschopné členy. Zabili jsme tím dvě mouchy jednou ranou. Vlasně tři - oni se zbavili příživníků, získali schopné lovce i bojovníky a my jsme konečně někam patřili.

Což pro nás znamenalo relativní bezpečí před jinými smečkami a pomoc při lovu.

Takže jsme teď členové Hromové smečky. Stínová smečka neexistuje.

Když jsme se domluvili a všichni nás slavnostně přivítali, společně jsme sežrali moji laň (síky tomu jsme já a moji sourozenci měli nárok na větší porci než ostatní) a pokračovali v lovu. Všech dvacet tři vlků běželo za stádem.

Brzy jsme ho spatřili - houf dezorientovaných lení.

No jasně, svitlo Tie, vždyť jsem jim zabila vůdčí klisnu. To ona je vede - jelen je jen chrání.

Teď  se plížit nemohli, protože nebylo kde se schovat. A tak se prostě jen rychle rozeběhli.

Laně nestihly utéct. Všude padaly k zemi, kde se jim vlci sápali po hrdle.

Tia se vrhla na malého kolouška. Ale zrovna když mu chtěla prokousnout hrdlo, rozeběhl se přímo na ni jelen.

S obrovskou silou ji nabral na paroží a odhodil několik metrů daleko, kde zůstala bezvládně ležet.

Tia nadzvedla hlavu. Jelen se blížil k ní. Neměla sílu se bránit.

Ale najednou se na něj vrhl Kai. Skočil mu po hlavě a současně z druhé strany vyběhla Lena a podrazila mu nohy. Jelen se skácel k zemi. Na trup se mu vrhl Ken a hrdlo mu prokousl Tay.

Tia se postavila. Tohle byla krásná ukázka týmové spolupráce.

Všude kolem ležely mrtvé laně. Ze smečky bylo pár zraněných, ale nijak vážně. A především měli konečně co žrát.

Pomalým krokem se vydala ke své rodině.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jaro

Tia ležela na kameni před jeskyní a vyhřívala se. Po dlouhé zimě si užívala tepla.

Viděla svoje sourozence, jak se vracejí z lovu a táhnou sebou srnku. Usmála se a zakňučela na pozdrav. Odpověděli jí trojhlasným zavytím.

Z jeskyně se vynořil Kai. S úsměvem se vydal k ní a na pozdrav jí láskyplně olízl čumák.

Tia se k němu přitiskla a blaženě zavrněla.

Kai se ve slunečním jasu s láskou podíval na její kulatící se bříško.

Už brzy.

Už brzy bude o další radost víc.





STÍNOVÁ SMEČKA 1/2

9. října 2010 v 0:09 | Kajavine |  -PŘÍBĚHY
Ahoj, tady jsem se rozhodla napsat příběh vlčice jménem Tia a její smečky. Je to boj o přežití - každý den. Jsou to "obyčejní" vlci, ale myslí stejně jako lidi. Samozřejmě nevyrostli ve městě a tak nevědí, jak třeba některé věci pojmenovat, ale na úrovni myšlení jsou stejně jako my. A mají vlastní řeč - naší řeči sice rozumí, ale často nepochopí, o čem mluvíme.
Jinak tenhle příběh mě napadl proto, že jsem právě (už poněkolikáté) dočetla Bílého tesáka:-D Napadlo mě - proč bysme měly psát jen o lidech a nadpřirozených bytostech?
                                                                                                                               Kajanis


Tia se pomalu blížila k srně. Zdálo se, jako by se její tlapy téměř ani nedotýkaly země, tak zlehounka našlapovala. Její hubené, celočerné tělo s nápadně krátkými chlupy se mrštně pohybovalo mezi keříky.

Tia věděla, že lov nezáleží jen na dovednostech, ale taky z velké části na náhodě. Byla zapotřebí neuvěřitelná opatrnost - stačilo by jediné prasknutí větvičky, jen ten sebemenší zvuk, a kořist se o ní dozví.

Hlad jí hlodal v žaludku jako odporná krysa. Neměla maso už čtyři dny. Tohle se musí povést! Jestli se nenají, už nebude dost silná, aby ulovila něco jiného.

Ještě pořád úzkostlivě udržovala rovnováhu ve stehnech. Tělo se jí napjalo. Každou chvíli vyrazí. Pach srny, který k ní přinášel vírt, byl jako opojný parfém. Rozjitřil její chuť po krvi.

Je moc daleko! Ta srna je ještě moc daleko! Ona už je zesláblá hladem. Nedokáže ji štvát tak, jak mají vlci ve zvyku.

Ne, musí být jako kočka. Pomalu se k ní co nejblíž přiblížit a pak vyrazit a strhnout ji k zemi. Jestli srna dostane příležitost rozeběhnout se, už ji nikdy nechytí.

A najednou vítr zafučel a obrátil se - foukal teď směrem k nim!

Srna polekaně zvedla hlavu, když zvětřila vlčí pach. A najednou se celé stádo rozeběhlo pryč od ní.

Vyřítila se jako blesk. Hnala se za stádem, za svojí vyvolenou srnou, která vypadala slabší než ostatní. Hnala se lesem jako uragán. Vyhýbala se stromům a přeskakovala větve.

Srně už docházely síly. Zřetelně zpomalovala.

Tie se v srdci rozhořela naděje. Snažila se ještě zrychlit, a nevnímala, že jí jehličí drásá chodidla.

Ale teď už i ji opouštěly síly. Její tělo, zjizvené a vysílené dlouhým hladověním a věčnými boji s nepřátelskou smečkou, nestačilo zběsilému tempu stáda.

Tia cítila, jak se jí zmocňuje zoufalství. Ne!

Zpomalila a pak úplně zastavila. Posadila se do tlusté vrstvy jehličí a prudce oddechovala. Zmocňovala se jí hořkost. Nedokáže už to, co kdysi. Nedokáže už ulovit ani slabou srnu. A to byla ještě mladá - ani ne plně dorostlá.

Kdyby tím neriskovala, že ji nepřátelé odhalí, začala by žalostně výt.

Po chvíli se uklidnila a zapřemýšlela, co teď. Dlouhý běh lesem ji unavil. Dneska už nic nechytí. Měla by se vydat domů.

Ve světle zapadajícího slnce se jí jantarové oči zlatě leskly. Naposledy se trpně podívala tím směrem, kterým zmizelo stádo, a vydala se domů.



Když se před ní konečně vynořily Hadí skály, byla tak unavená, že ani nedávala pozor na zmije. Hemžilo se to tu jimi.

Ona a její sourozenci žili v údolí ze všech stran obehnané vysokou, černou skálou. Tvořila neporušenou, kolmou stěnu vysokou skoro dva kilometry.

V nejjižnějším bodě celého údolí byl jediný způsob, jak se odsud dostat - průsmyk široký asi osm metrů. Tenhle kaňon je dlouhý asi dva kilometry, než vyjdete do obrovských, travnatých plání. Rozkládají se na poloostrové a sahají od východy až na západ - zabírají ho celý. K moři se sejít nedá, je to kilometr vysoký útes. A až úplně na severu je skála a v ní tohle údolí. Směrem k jihu je několik set kilometrů jenom tráva, žádný potok, ani jeden jediný strom. A potkáte tu maximálně tak ptáky a sem tam zajíce. Nedá se tu přežít. Až daleko na jihu potom začínají lesy, ale ty jsou plné lidských vesnic.

Tia ještě pořád měla v živé paměti cestu sem. Byl jim rok. Zemřela jim matka (zabili ji lidé) a oni utekli do plání. Mnoho dní pochodovali Větrnou plání, pořád na sever.

Když nakonec na pokraji smrti dorazili až na úplný sever tohohle poloostrova, objevili Údolí. Má tvar kruhu a plochu jen deset kilometrů čtverečních. Ale byla tu spousta pitné vody v jezerech a četných potůčcích a říčkách, rossáhlé smíšené lesy a travnaté mýtiny, Celá tahle krásná scenérie byla sem tam proťatá shlukem malých, nízkých skalek a balvanů. Něco takového jsou i Hadí skály, kde teď žijí.

A byl tu dostatek lovné zvěře - stáda jelenů a srn, rodiny zajíců. Tráva se hemžila myšmi a jinými hlodavci. Potoky byly plné ryb a obloha plná ptáků všeho druhu.

Když Údolí objevili, mysleli si, že našli ráj na zemi. Brzy se jim podařilo něco ulovit a zesílili.

Ale nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá. Žije tu totiž jiná, podstatně větší smečka.

Říkají si Hromová smečka a momentálně jich je dvacet plus sedm vlčat.

Mají jeskyni hned vedle průsmyku. Je vsazená do skály, která tvoří hradbu. Před ní i v celém průsmyku je tvrdá, udusaná hlína, na které nic neroste. Z jeskyně je na průsmyk skvělý výhled. Aby se odsud Tia a její smečka dostali, museli by projít těsně před jeskyní, kde nonstop stáli na stráži aspoň dva vlci a kde si hrála vlčata a vyhřívaly se jejich matky.

Před rokem, když do Údolí přišli, na stráži nikdo nebyl (protože k tomu Hromový klan neměl důvod), a oni byli tak unavení, že si nevšimli všudypřítomného vlčího pachu.

Ale Hromoví si všimli. Hned druhý den je přepadli. Obklíčili je, ale nezaútočili. Vůdce, Derag, je varoval, že jestli okamžitě neodejdou z Údolí, zabijí je.

Ale Tia a ostatní neodešli. Zůstali tady a jsou tu už rok. Dali si jméno Stínová smečka a našli si doupě v severní části Údolí, kde jsou takzvaná Blata - tvoří je bažiny, pláně, rozlehlá vřesoviště a samá nehostinná místa. Je tam chladněji, hodně často jsou tam husté mlhy a stromy jsou tam jen jehličnaté.  Hromoví sem moc často nechodí. A pokaždé, když nakonec jejich doupě našli, Stínoví utekli a zabydleli se někde jinde. Tentokrát to bylo v malé jeskyni v Hadích skalách.

Ale tam není dost kořisti. Je tam spousta potůčků a rybníků, ale není v nich moc ryb, a tak musí chodit lovit do jižní části, kde jsou lesy a snimi tím pádem i vysoká zvěř.

Problém je ten, že deset kilometrů čtverečních je dost málo. Když tady Hromoví žili sami, území jim ještě nějak stačilo, ale teď, když jsou ttu Stínoví, a jim se narodila na jaře vlčata, kořisti je čím dál míň.

A jelikož Stínovou smečku na lovu dost často vyruší Hromová smečka, začínají pociťovat problémy. Je říjen - už brzy tu bude zima. Tia by se nedivila, kdyby brzy napadl sníh. A pak bude kořisti ještě míň.

Chráněné Údolí se stalo jejich vězením. Nemůžou k průsmyku, protože je tam stráž a Hromová smečka by je zabila.

Nemůžou ven. Z Údolí se nedostanou.

Ale jestli se nestane zázrak, všichni tu pojdou hlady.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doma na Tiu chmurně čekal její mladší bratr Ken.Měl dlouhou, svetle šedou srst a bledé, žluté oči. Když se ráno rozcházeli, domluvili se, že Tia půjde lovit zajíce (přičemž náhodou uviděla zesláblou srnu a chtěla zkusit štěstí), Lena a Tay půjdou na jeleny a Ken jako jediný zůstane v bezpečí (od Hromové smečky, samozřejmě, jinak to tu totiž není bezpečné ani trochu) v Blatech a v rybníčku kousek od jeskyně se pokusí chytit nějaké ryby.

Pozdravili se dotknutím čumákem. V Kenových očích se zračila úleva nad tím, že se jí nic nestalo, ale také zklamání nad tím, že nic nepřinesla.

"Asi se ti moc nedařilo, co?", povzdechl si. Smutně si prohlédl jejich jejich kostnatá těla.

"A tobě asi taky ne, viď" prohodila Tia, i když věděla, co odpoví.

"Žádné ryby tam nebyly. Klečel jsem na břehu tý pitomý řeky celý den, ale propulo tam jen pár pulců," řekl pochmurně.

V mizerné náladě čekali na své sourozence.

Když se konečně ve tmě objevily dvě velké siluety, klesla jejich nálada pod bod mrazu. Nenesli nic.

Ale kupodivu se zdálo, že mají dobrou náladu.

Nejstarší byl Tay. Byl mohutný, měl docela dlouhou, tmavě šedou srst, která nahoře přecházela do černé a tmavé oči.

Chvilku po něm se narodila Lena. Měla krátkou, stříbřitě bílou srst, která na břiše byla sněhobílá, bledé oči a byla docela velká, i když ne moc mohutná ani svalnatá.

Pak byla Tia. Jak už bylo řečeno, po celém těle měla stejnou barvu - černočernou. Oči byly velké a neobvykle jiskřivé. Byla malá, drobná a štíhlá, s ladným tělem. Oplývala neobvyklou mrštností.

Ken byl stejně velký jako ona (na vlka docela malý), ale nebyl žensky štíhlý a ladný, a rozhodně byl mohutnější, podsaditější a svalnatější. Měl dlouhou, šedou srst, která dole přecházela do bílé. Oči byly nápadně bledé.

Bylo zvláštní, že se jim podařilo přežít. Byli mladí - v dubnu oslavili druhé narozeniny, tedy práh dospělosti. Ale ještě úplně nedorostli a navíc jich bylo málo. Soběstačná smečka má většinou aspoň osm členů.

Tia se jim vyřítila naproti. Měla radost, že je vidí, že jsou živí a zdraví.

"Uklidni se, prosím tě", rozesmála se Lena, když uviděla její výraz, a mrskla hlavou.

Ken se k nim došoural. "Proč máš tak dobrou náladu?"  vyjel na ni krapet podrážděně.

"Vidím, že máš obvyklou dobrou náladu", odsekl Tay popuzeně.

Lena jim nedala příležitost hádku dál rozvíjet. "Narazili jsme na skupinu laní, vedených jelenem. Nepodařilo se nám je chytit..."

"...ale Leně se podařilo kousnout jednu laň do nohy", dokončil za ni Tay.

Tie se rozbušilo srdce. "Takže kulhá?", vyhrkla.

"Jo! A navíc to byla vůdčí samice! Ale my už neměli sílu dál běžet," sklopila oči Lena.

"Na tom teď nezáleží. Vrátili jsme se sem kvůli vám. Vyhnali jsme je od napajedla. Chvilku trvá, než se zklidní, ale za chvíli se tam vrátí. Počkáme si tam na ně. Vím, že spolu to dokážeme", promluvil Tay odhodlaně.



DRAGEA

7. října 2010 v 18:52 | Kajavine |  -NAŠE KECY
Ahoj všichni.

Chceme jen pozdravit a taky poukázat na jeden blog. Je to Blog dračice Dragey.

Vlastně si už ani nepamatuju, jak jsem její blog objevila. Asi jsem zadala DRACI a našla tohle. Dlouho jsem si pročítala její příběhy a přivedlo mě to na nápad založit si vlastní blog. Jelikož ráda píšu, zdálo se mi to ideální - prostě pokud budu mít náladu, napsat nějaký ten příběh, když mě něco napadne, ulevit si, když budu naštvaná, ukládat sem obrázky, když najdu prostě něco moc krásnýho apod. 

Svým způsobem mám pocit, že jí něco dlužím.

Myslím, že není potřeba psát nic víc. Dragea je fialová dračice s modrou hřívou. Zdá se mi, že poslední dobou jí tam moc lidí nechodí. Takže tohle jí snad potěší - prosím, zajděte tam a třeba nechte komentář.

Blog dračice Dragey najdete tady


A takhle nějak vypadá. Doufám, že nebude naštvaná, že jsem sem dala z jejího blogu obrázky bez jejího svolení - ale je to vlastně pro dobrou věc. 



První obrázek - letící Dragea

Její temné já, Cirothe

Tohle se mi strašně líbí :-D

Dragea odpočívá XD

Dragea pózuje jako pravá dáma :-D

Dragea s kamarádkou Neriannou

A opět ona, ztvárněná Neriannou - s mašlí! :-D


Jsou krásný, že ano? Mě se teda strašně líbí!!! :-D